ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU

Další díl mého života. Kariérní poradci, přihlášky, životopisy a workshopy. Žadný jiný student nerozumí výběrovému řízení lépe než právnický student. A to ani nezmiňuji interview a assessment centres!

Asi to zní příšerně americky, ale ano, i na naší škole máme kariérní poradnu. Práva, jako vždy, mají svoji vlastní. A mohu vám říct, že se to opravdu liší! Jednou jsem, v rámci svého období nezměrné aktivity, zašla za normální kariérní poradkyní. Paní mi roztrhala životopis s tím, že během vysoké školy si mám rozšiřovat obzory a ne se fixovat na to, že se stanu právníkem. Málem jsem se jí tam rozbrečela.

Právní kariéra je poněkud odlišná. Pokud jste už ve školce nezačali sbírat právní stáže, jste prakticky namydlení. Ale všichni vás s úsměvem ujistí, že to není pravda a že každá zkušenost je dobrá, i třeba práce v Tescu. Tak často nás na to upozorňují, že už si pomalu začínám říkat, jestli není nevýhodou, že jsem místo brigády v Tescu měla jen výpomoc otci v jeho firmě. Ne, že bych si to mohla napsat do životopisu. Abych se však vrátila k věci: nejdůležitější je ukázat opravdový a dlouhodobý zájem o právo. A zde přichází problém. Většinou jako důkaz stačí, že si člověk vzal jako volitelný předmět na A-Levels (anglická maturita) jako předmět Právo. Ano ano, a co my chudáčci, kteří jsme měli právo zahrnuté v tom obskurním názvu ‚Základy společenských věd‘? A to ani nemluvím o tom, že kromě práva jsme museli přežít filozofii, etiku, sociologii, psychologii, teologii a mezinárodní vztahy. A ekonomii vlastně. Možná jsoiu tím pádem Češi chytřejší než většina národů na planetě, ale přihlášku do právní firmy vám to neulehčí.

Během prvního roku života na univerzitě byste se měli začít zajímat o to, co chcete za ty tři roky začít dělat; právo nestačí. To skutečné rozhodnutí leží mezi kariérou barristra (advokáta) a solicitora (neptejte se, co solicitor dělá… ani po dvou letech to nevím, ale prakticky dělá v kanceláři s papíry). A jak dokázat, že jste udělali informované rozhodnutí? Navštěvujete Open Days, procházíte se po City a zasněně vzdycháte nad krasavci v oblecích. Během druháku pak přicházíte na start, kde se se svými spolužáky připravujete na 24měsíční boj o koryta. Doslova. Můžete vidět prokřupávání kloubů v rukách, protahování achylovek a kroužení hlavou. Zároveň všichni hojně nakupují energy drinky, kafe a kofeinové tabletky. A běžíme. Všichni společně, každý z nás sám za sebe. Je to na ostro. Nemáte druhou šanci. Během září-října-listopadu-prosince se musíte rozhodnout, která trasa je pro vás nejlepší a vydat se na ní bez přiznávání si, že to taky nemusí vyjít.

Když jsem měla nastoupit do školy, řekla mi jedna z kamarádek z druháku: „Mezi právními studenty nejlepší přátelé nejsou.“ Příšerná věta. Nemáme být všichni happy, don’t worry a love is all around us? Ale je to tak. Možná existují výjimky, ale já je rozhodně nezažila. Mám spoustu známých o rok výš, teď už i o rok níž. Ale mezi svými vrstevníky jen tři známé, které ještě neberu jako nejlepší kamarády. Protože pochopitelně, to vy se budete prát o to jedno místo u Magic Circle firmy. Mysleli jste si, že když se dostanete na dobrou vysokou, tak máte vystaráno? Připravte se na boj o 20 míst s dalšími 1999 zájemci. Nestačí, že se umíte usmívat. Zaškrtnout, že patříte k bělochům navíc už pomalu znamená, že vás ani nepřijmou, protože jim nepřidáváte body za různorodost a otevřenost. Hlavně ale najděte to správné políčko na zaškrtnutí! Jak je dobrým zvykem Britů, mají sice tři kategorie rozdělující bílé Brity, Brito-Iry, Brito-Skoto-Welšany, ale na nás ostatní zbývá už jenom ta kolonka označená jako Other White – Gypsy travellers. Děkuji.

Mimochodem, životopis potřebovat nebudete. Myslíte si, že někdo v City má čas přečíst 2000 životopisů? Už dávno je tedy většina firem nahradila online dotázníky, kde vypíšete vše, co je potřeba. To je ten trapně jednoduchý začátek, který vás má uklidnit. Než se procvakáte k otázkám. Otázky. Neboli, řekněte nám ve 250 slovech, proč jste si vybrali City, proč právo a proč naše firma. Což je ještě jedna z těch lepších. Hitparádu pak uzavírají:

  1. Čím se naše firma liší od ostatních?
  2. Povyprávějte nám o situaci, kdy jste byli pod tlakem a jak jste reagovali?
  3. Napište nám o jedné ze zpráv v novinách a jaký má dopad na naši firmu.
  4. Jakým problémům je nyní právnická profese vystavena a jak se bude situace vyvíjet?

Neptejte se, jestli odpovědi skutečně čtou.

Prostě jestli chcete uspět, nejsem si jistá, že vám nějaký kariérní poradce je schopen pomoci. Myslím, že daleko lepší bude, když všichni spácháme rituální harakiri a ušetříme se těm odmítnutím. I když…

Existuje spousta kurzů a workshopů, které mají studenty připravit. Já jich za poslední dva měsíce obešla už… vydržte… jedenáct. To je víc, než jsem si myslela. Nebudu lhát, že je to až tak zajímavé. V podstatě stačí, abyste měli rok na češtinu Procházku a víte víc, než vás naučí v jakémkoliv kurzu v Anglii. A prý vyspělá západní civilizace. Ale o tom až příště.

Tak uvidíme, jak se mi to povede. Jestli skutečně třeba ty hodiny strávené nad vymýšlením chytrých, vtipných, ne naprosto klišé odpovědí budou k něčemu a já se na konci prázdnin budu radovat z nabídky práce. Nebo se půjdu oběsit. Nevím, která možnost je lepší. Nerovná se práce v City náhodou jen pomalé a trýznivé smrti?

Jen žertuji.

Možná.


2015-11-07
Skutečný život studenta práv 2: Strastiplné údolí kariéry