ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU

Začátek mojí budoucí knížky... aneb vtipný (alespoň doufám, že ne naprosto ponižující) pohled na život lawyer-wannabe v Londýně.

Být studentem v Londýně je asi trochu rozdílné od jakékoliv jiného města a země. Zaprvé, tohle město prostě nespí. Když jsem poprvé jela autobusem z letiště do centra po příletu do Anglie, naprosto mě ohromilo, když v deset hodin večer obchody s oblečením na Oxford Street byly stále otevřené. Co se týče bank, ty takto vstřícné ke klientům nejsou – zavřou si klidně v pět hodin a máte smůlu. Tenhle bod se navíc vztahuje i ke všem těm firmám sídlícím ve skleněných mrakodrapech Canary Wharfu, City, Blackfriars nebo Liverpool Street (ačkoliv mám pocit, že Liverpool Street patří do City – já je vždycky beru odděleně). Nejvíc mě baví, když mohu v noci jet autobusem a sledovat všechny ty kanceláře, do kterých je tak krásně vidět. Tedy, je to kouzelné až do chvíle, než si uvědomíte, že tam ti lidé stále pracují.

A to mě přivádí k další věci, tolik typické pro studenty práv. Asi jsme sebevrazi. Kdo jiný by totiž tři/čtyři roky studoval bez úlev a přál si, aby ho přijali do jedné z těch úžasných Magic Circle firem, kde se pracuje od devíti do tří ráno? Ale my stejně přetrpíme všechny ty příšerné přednášky o právu EU, jen abychom zvýšili své šance se do takové firmy dostat.

Možná by mi to nepřišlo tak zvláštní, kdybych nepocházela z malinkaté zemičky, a to ještě z Brna. Řekněme si otevřeně, v Brně nesídlí firmy pracující pro 150+ klientů s prácí přes 50 jurisdikcí. A já jsem ráda. Mám ráda Brno a jeho klid, jeho (nyní už pro mě trochu zvláštní) bělost a maloměst-kost. Ale Londýn je pochopitelně jiný.

Navíc pokud studujete na některé z dobrých londýnských univerzit, šance je, že alespoň jednou se dostanete na jeden z těch tolik opěvovaných ‚open days/insight evenings/presentations‘. Opravdu, je to jedna z těch věcí, které mě smiřují s nekonečnými hodinami strávenými nad nepochopitelnými abstraktními feudálními přežitky land law. Většinou se začíná prezentací s panelem pracovníků firmy, kteří vám představí firmu a řeknou, jak nádherné je pro ně pracovat. Přitom dostanete pěkně zpracované letáčky na tvrdém papíru, nějaké ty reklamní předměty (nejlepší je HSF, kteří dokonce poskytují sportovní flašky s filtrem… prý je to teď velký hit, říkal kluk sedící tenkrát vedle mě, já nevím) a od vás se očekává, že si budete zapisovat, co uznáte za vhodné, nebudete otravovat a vymyslíte nějakou kreativní otázku na závěr.

Co jsem na začátku netušila, ale teď už dělám běžně, je zapsat si jména všech, co mluví, a k nim psát to, co říkají. Použijete to totiž později v přihlášce jako přímou citaci. Dobré vědět, nemyslíte?

A pak přichází hlavní náplň večera. Networking aneb oficiálnější název pro hledání si dobrých známých. Vtipné, jak se u nás dělá velká věda z toho, když někdo použije své kontakty k získání dobrého bydla. Tady na to máme speciální večery, kdy se můžeme networkovat a vytvářet si tu ‚working connections‘. Ale tak co. V pěkném prostředí místnosti obložené lakovaným dřevem nebo mramorem, občas s nějakými pěknými moderními sochami, vodopádkem či skleněnými dělícími skly, u kterých vždy přemýšlím, jaká firma se tím může uživit, se přifaříte k jedné z několika skupinek kolem pracovníků firmy a ptáte se na cokoliv vás napadne. Předtím pochopitelně nesmím zapomenout na pohoštění – hostesky a stewardi nosí podnosy s jednohubkami od miniaturních burgerů, krevetové tempury po játrovou paštiku, vzduchem poletují láhve vína a dietní koly (neptejte se mě, jak to, že na těchto akcích nikdy nechybí, ale mě to opravdu nevadí).

Během těch chvil se nakopne můj rolnicko-dělnický původ a začnu si říkat, jak musí být hrozné, když vidí nás, dvacetileté děti, jak se snažíme v černých oblecích a vysokých lodičkách vypadat dospěle, zatímco oni musí tvrdě pracovat. Většinou mě to ale také brzy přejde… co se dá dělat. Jsem snob.

Nicméně mým oblíbencem se stali lidé z (a to nehledě na naši společnou minulost) A&O. Protože když jsem se zeptala, jestli se jim stává, že je lidé poplácávají po rameni proto, že se dostali do té firmy, slečna se otevřeně ponořila do příběhu, jak každý firmu zná a ona si aspoň připadá důležitá. Tomu se říká instant connection!


2015-11-05
Skutečný život studenta práv 1: Insight Evenings